Artefiletika je reflektivně - tvořivá činnost,

nabízející především vlastní rozvoj v oblasti poznávací, sebepoznávací, emocionální, sociální a komunikační. Je také, výtvarná práce se zážitky a zážitkovou práci s výtvarným materiálem, jejím základem je tvoření.

  • výrazová hra a vyprávění si o tom
  • reflektivní dialog

Klienti, kteří jsou určitým způsobem limitováni se učí vnímat a vyjadřovat své prožitky nejen pro sebe, ale také pro spokojený vztah s jeho blízkým okolím. Poznávání, že lidé mohou mít ze stejné situace různé zážitky, neboť zážitek je to, co si člověk ze situace pamatuje, ať až vědomě nebo bezděčně.Jde o hru, zkoumání, poznávání. Důraz je kladen na tvořiví proces, ne na esteticky dokonalá díla, i když výtvarná hodnota není opomíjena.

 

Imaginace

Imaginace (z lat. imago, obraz, představa) je schopnost člověka vyvolávat v mysli představy či „obrazy“, které se mohou vázat k předchozí zkušenosti jako vzpomínky („reproduktivní imaginace“), mohou však tento „materiál“ různě přetvářet a vytvářet tak nové představy („produktivní“ nebo „konstruktivní imaginace“, fantazie´´´. Důraz je na tom, že představy jsou – na rozdíl od vjemů – čistě myšlené a že nejsou (ještě) vyjádřeny slovy. Imaginace je podstatnou složkou lidské duševní činnosti, zejména umělecké, ale často i praktické: člověk, který se chystá něco udělat, obvykle začíná představou hotové věci (postupu a podobně). Také ve vědě je často představa prvním krokem k vytvoření hypotézy, k naplánování experimentu atd.

 

Aktivní imaginace

Aktivní imaginace je metoda, kterou používá hlubinná psychologie k vyvolání zkušenosti s osobním nebo kolektivním nevědomím.
Na rozdíl psychoanalytické práce s pasivním snovým materiálem zavádí C. G. Jung metodu aktivní imaginace. Zatímco přijímaný sen podléhá symbolickému výkladu, aktivní imaginace podněcuje vnímání a rozvíjení nevědomého materiálu v bdělém stavu. Vedle fantazijní činnosti, kdy se na představách a procesech podílí vědomé ego, se aplikuje metoda vstupu do představového materiálu. Celý proces je vedený snahou co nejvíce získané látky ponechat v oblasti sebeuvědomění.
Základním rysem aktivní imaginace je kontinuální práce s nevědomým materiálem, to znamená, že osoby a předměty vystupující v představách nezanikají po skončení fantazijní činnosti, ale psychika se k nim může kdykoliv vrátit, vstoupit do nich, pokračovat s nimi v imaginárním rozhovoru, nechat se od nich vést či pracovat na všech případných asociacích v dlouhodobějším horizontu. Již ve svých zkoumáních si Jung všiml na mnoha obrazových sériích alchymistických spisů tohoto rysu rozvíjení nějakého ústředního tématu. Použití obrazového vyjádření, např. v podobě mandal vytvářených pacienty, není jedinou metodou, avšak poskytuje nejnázornější vyjádření tohoto psychického procesu.
Terapeutický efekt, který aktivní imaginace přináší, je zacelení psychického rozštěpení celistvé duše na vědomou a nevědomou část. Do konceptu výhradně vědomého Já vnáší na první pohled cizorodé prvky, které se později mohou nazírat jako součásti širší osobnosti. Z tohoto hlediska metoda koncipuje proces individuace a ustanovení psychického středu v Self – Bytostném Já.